Gustav Mahler je v hudební literatuře označován za představitele pozdního romantismu a za velkého symfonika přelomu devatenáctého a dvacátého století, který otevřel pomyslnou bránu do dvacátého století. Těžištěm jeho díla je devět dokončených symfonií, vokálně symfonická skladba Píseň o zemi a řada písňových cyklů. Je paradoxem, že ač se věnoval celý svůj život dirigování opery, nikdy (ironicky by bylo možno konstatovat, že právě proto) operní dílo (s výjimkou nedochovaných mladistvých pokusů) nenapsal.
Skladby Gustava Mahlera
S tvorbou začal Gustav Mahler již v útlém věku. Zřejmě v roce 1866 vytvořil Polku pro klavír jako „zakázku“ pro svou matku a píseň Turkové mají krásné dcery (Die Türken haben schöne Töchter) jako „zakázku“ pro svého otce. V létě roku 1875 v Jihlavě vznikl nápad napsat operu Arnošt, vévoda Švábský (Herzog Ernst von Schwaben) na text spolužáka Josefa Steinera. Krátce před vznikem díla zemřel bratr Gustava Mahlera, Arnošt - je tedy možné, že výběr látky odkazuje na smrt bratra. Druhým projektem opery, která se také nedochovala, byla opera Argonauti (Die Argonauten 1877-78) na text Gustava Mahlera a Josefa Steinera podle Franze Grillparzera. Nedokončená a nedochovaná zůstala i opera Krakonoš (Rübezahl 1879-1883).
V roce 1876 vyhrál Gustav Mahler 1. cenu v oboru komponování na Vídeňské konzervatoři za první větu klavírního kvartetu. Mohlo by se jednat o Klavírní kvartet a moll, který vznikl ve Vídni roku 1876. Toto dílo pak zřejmě uvedl i na koncertě v Jihlavě 12. září 1876. Na úspěšném koncertě v Jihlavě 31. července 1876 uvedl další své dílo, Sonátu pro violu a klavír.
Symfonie
Symfonie č. 1 D dur (Symphonie Nr. 1 D-Dur „Titan“, 1888) pro velký orchestr
Mahler sám dal opeře přízvisko „Titán“, později od něj ustoupil. Název „Titán“ by se mohl vztahovat k románu Jeana Paula, nebylo to ale s určitostí prokázáno.
První uvedení: Budapešť, 20. listopadu 1889 pod vedením autora.
Symfonie č. 2 c moll (Symphonie Nr. 2 c-Moll „Die Auferstehung“, 1894) pro sopránové a altové sólo a smíšený sbor
Text: Ludwig Achim von Arnim a Clemens Brentano „Urlicht“; ze sbírky Chlapcův kouzelný roh; Friedrich Klopstock „Die Auferstehung“, v přepracování Gustava Mahlera.
První uvedení: Berlín, 13. prosince 1895, pod vedením autora.
Symfonie č. 3 d moll (Symphonie Nr. 3 d-Moll „Ein Sommermittagsttraum“, 1896) s altovým sólem, ženským a dětským sborem
Text: Friedrich Nietzsche, mezi jinými kniha Tak pravil Zarathustra – Kniha pro všechny a pro nikoho; Ludwig Achim von Armin a Clemens Brentano ze sbírky Chlapcův kouzelný roh.
První uvedení: Krefeld, 9. června 1902, pod vedením autora.
Symfonie č. 4 G dur (Symphonie Nr. 4 G-Dur, 1900) se sopránovým sólem
Text: Ludwig Achim von Armin a Clemens Brentano ze sbírky Chlapcův kouzelný roh.
První uvedení: Mnichov, 25. listopadu 1901 pod vedením autora.
Symfonie č. 5 cis moll (Symphonie Nr. 5 cis-Moll, 1902) pro velký orchestr
První uvedení: Kolín nad Rýnem, 18. října 1904 pod vedením autora.
Symfonie č. 6 a moll (Symphonie Nr. 6 a-Moll „Die Tragische“, 1904) pro velký orchestr
První uvedení: Essen, 27. května 1906 pod vedením autora.
Symfonie č. 7 e moll (Symphonie Nr. 7 e-Moll, 1905) pro velký orchestr
První uvedení: Praha, 19. září 1908 pod vedením autora
V roce 1908 se v Praze od května do září konala Jubilejní výstava pražské obchodní a průmyslové komory, která oslavovala 60 let vlády Františka Josefa I. V souvislosti s Jubilejní výstavou navštívil Mahler Prahu již v květnu 1908, kdy dirigoval 23. května první filharmonický koncert Výstavního orchestru. Podle všech dosavadních údajů z literatury i podle dochované korespondence zřejmě právě zde po tomto koncertu 23. května vznikla i myšlenka uvést na posledním filharmonickém koncertu Jubilejní výstavy světovou premiéru Sedmé symfonie. Jistě zde sehrály roli dvě skutečnosti. Na prvním místě to musela být spokojenost autora a zároveň dirigenta se zdejším orchestrem a zároveň prestiž celé Jubilejní výstavy v Praze. Symfonie zazněla v premiéře v sobotu 19. září v 19 hodin. Praha, Jubilejní výstava a Česká filharmonie jako součást Výstavního orchestru se tak zapsaly do hudební historie. (In: ŠTILEC, J.: Světová premiéra Sedmé symfonie Gustava Mahlera. Rudolfinum Revue VIII/1 2008/2009).
Symfonie č. 8 Es dur (Symphonie Nr. 8 Es-Dur, 1906) pro tři sopránová a dvě altová sóla, tenorové, barytonové a basové sólo, chlapecký sbor, dva smíšené sbory a velký orchestr.
Text: Část I: Rabanus Mauru Magnetintius, Hymnus Veni creator spiritus. Část II: Johann Wolfgang Goethe, Faust, druhý díl tragédie.
První uvedení: Mnichov, 12. září 1910 pod vedením autora.
Symfonie má přízvisko „Symfonie tisíců“, které ale nepochází od Mahlera. Toto označení dostala symfonie od pořadatele koncertu Emila Gutmana, protože k provedení je třeba velkého počtu hudebníků. Symfonii věnoval Mahler své ženě Almě Mahlerové. První uvedení symfonie, stejně jako uvedení v dalších dnech, byla velmi úspěšná. Symfonie č. 8 je také poslední symfonií, kterou Mahler uvedl za svého života.
Píseň o zemi (Das Lied von der Erde, 1908). Symfonie pro tenor a alt (nebo baryton) a velký orchestr.
Text: Hans Bethge, Čínská flétna, přebásněná čínská poezie.
První uvedení: Mnichov, 20. listopadu 1911 pod vedením Bruno Waltera.
Symfonie č. 9 D dur (Symphonie Nr. 9 D-dur, 1909) pro velký orchestr
První uvedení: Vídeň, 26. června 1912 pod vedením Bruno Waltera.
Symfonie č. 10 Fis dur (Symphonie Nr. 10 Fis-dur, 1910) zůstala nedokončená.
Uvedena byla první věta Adagio a třetí věta Purgatorio: Vídeň, 12. října 1912 pod vedením Franze Schalka
Kantáta
Píseň žalobná („Das klagende Lied“, 1880, přepracována 1893 a 1898) pro sopránové, altové a tenorové sólo, smíšený sbor a orchestr.
Text Gustava Mahlera vychází z pohádky „Píseň žalobná“ od Ludwiga Bechsteina.
První uvedení: Vídeň, 17. února 1901 (v přepracované verzi bez první části) pod vedením autora.
Písně s doprovodem klavíru nebo orchestru
Tři písně pro tenor a klavír (Drei Lieder für Tenorstimme und Klavier, 1880).
Text: Gustav Mahler
Pět písní a zpěvů pro zpěv a klavír (Fünf Lieder und Gesänge für eine Singstimme und Klavier, 1880-1887).
Text: Richard Leander, Gustav Mahler, Tirso de Molina.
Písně potulného tovaryše pro zpěv a klavír resp. zpěv a orchestr (Lieder eines fahrenden Gesellen für Singstimme und Klavier, 1883–1885, beziehungsweise Singstimme und Orchester,1893–1896).
Text: Gustav Mahler
Devět písní a zpěvů na texty ze sbírky Chlapcův kouzelný roh od Clemense Brentana a Achima von Armina pro zpěv a klavír (Neun Lieder und Gesänge aus Des Knaben Wunderhorn nach Texten aus der gleichnamigen Gedichtsammlung von Clemens Brentano und Achim von Arnim für Singstimme und Klavier 1887-1890)
Patnáct písní, humoresek a balad na texty ze sbírky Chlapcův kouzelný roh od Clemense Brentana a Achima von Armina pro zpěv a orchestr resp. klavír (Fünfzehn Lieder, Humoresken und Balladen aus Des Knaben Wunderhorn nach Texten aus der gleichnamigen Gedichtsammlung von Clemens Brentano und Achim von Arnim mit Orchester- bzw. Klavierbegleitung, 1892 – 1898).
Písně na texty Friedricha Rückerta (Rückert-Lieder,1901/02).
Pět písní, z toho čtyři vedle verze pro klavír i ve verzi pro orchestr od autora.
Písně o mrtvých dětech (Kindertotenlieder, 1901-1904). Pět písní pro mezzosoprán/baryton a orchestr.
Existuje i verze pro zpěv a klavír. Text: Friedrich Rückert
