Jihlava se může pochlubit dlouhou a bohatou hudební tradicí. První zmínka o zdejší pěvecké škole pochází už z roku 1571. Hudební život města konce 16. století formovali jihlavští „mistři pěvci“, varhaníci a sbormistři působící na kůrech kostelů sv. Jakuba a Nanebevzetí Panny Marie.
V 19. století hudba získala nové společenské rozměry. Roku 1819 byl založen Hudební spolek (Musikverein), jehož členy byli příslušníci městské elity a vzdělanci. Měšťanská společnost našla zalíbení především ve vokální hudbě – v roce 1852 vznikl Mužský zpěvácký spolek (Männergesang-Verein).
Po revolučním roce 1848 ožila Jihlava četnými koncerty a divadelními produkcemi, často benefičního charakteru. Hudba zněla především v novém Městském divadle, vystavěném roku 1850 z bývalého kapucínského kláštera. Na repertoáru se objevovaly opery, operety i činohry populární v celé monarchii. Od roku 1870 se hudbymilovná společnost scházela také v sále hotelu Franze G. Czapa (dnešní Dělnický dům).
Toto živé kulturní prostředí se stalo zásadním podhoubím pro rozvoj mimořádného hudebního talentu Gustava Mahlera.
Hudební nadání Gustava Mahlera se projevilo už v útlém dětství. Vypráví se, že ve čtyřech letech zkoušel hrát na klavír a o rok později „koncertoval“ trhovkyním na malý akordeon. Otec jeho talent brzy rozpoznal a začal ho cíleně podporovat.
Prvními učiteli malého Gustava byli čeští muzikanti z městské kapely, např. Jakub Sladký, Jan Brož či Jan Žižka z divadelního orchestru. Na jeho hudebním růstu se podíleli také František Viktorin, Václav Pressburg (žák Antona Brucknera) a František Sturm. Nejvýznamnější roli však sehrál Heinrich Fischer (1827–1917) – regenschori u sv. Jakuba, sbormistr Mužského zpěváckého spolku a klíčová osobnost jihlavského hudebního života. Mahler na něj nikdy nezapomněl a po celý život s ním udržoval kontakt.
Mahlerovo první veřejné vystoupení proběhlo 13. října 1870 v Městském divadle. Noviny Vermittler o několik dní později psaly o „mimořádném úspěchu desetiletého chlapce židovského obchodníka Mahlera“.
Další vystoupení následovalo 11. listopadu 1872, kdy Mahler přednesl Lisztovy variace na Mendelssohnův Sen noci svatojánské. Tisk tehdy ocenil jeho „vynikající techniku a osobitý přednes“. V roce 1873 slavil úspěch s fantazií na téma z Belliniho Normy od Thalberga – nejprve v Městském divadle, poté znovu v hotelu Czap při jubileu Mužského zpěváckého spolku.
Mahler se do rodné Jihlavy rád vracel i po odchodu na studia vídeňské konzervatoře. Místní instituce využívaly přítomnosti slavného rodáka k pořádání koncertů, z nichž mnohé měly benefiční charakter.
31. července 1876 – koncert v hotelu Czap s Richardem Schramlem
12. září 1876 – vystoupení s konzervatoristy a členy Dvorní opery ve Vídni, výtěžek pro jihlavské gymnázium
24. dubna 1879 – slavnostní koncert k 25. výročí sňatku císařského páru
19. září 1882 – řízení operety Boccaccio od Franze von Suppé
11. srpna 1883 – koncert ve prospěch Červeného kříže, doprovod houslistky Míly Ottové a dirigování operety Kaffeekränzchen
