Již v době života Gustava Mahlera nacházela jeho hudba na území dnešní České republiky mimořádně silnou odezvu. Zejména pražské prostředí vytvořilo jistý typ kultu, který určitě souvisel s faktem, že Mahler byl považován za rodáka z Čech, že již první kritiky si všímají „českého“ intonačního zázemí Mahlerových skladeb a že v Praze jednu sezónu působil. Dokladem tohoto pražského mahlerovství byl jistě i fakt, že se zde v roce 1908 odehrála světová premiéra Mahlerovy Symfonie č. 7 a že zde až do dnešních dnů existuje bohatě rozvíjená mahlerovská tradice přerušená jen dobou nacistické okupace. Z českého prostředí je nutno jmenovat i výrazné osobnosti, které k šíření Mahlerova díla na počátku dvacátého století a těsně po jeho smrti výrazně přispěly. Byli to Josef Bohuslav Foerster, Zdeněk Nejedlý, autor první české monografie z roku 1912, a Otakar Ostrčil. I když byla řada velkých dirigentských osobností, které dílo Gustava Mahlera prováděly, asi nejsilnějším způsobem se do historie mahlerovské interpretace zapsal šéfdirigent České filharmonie Václav Neumann, který natočil i dodnes cenný komplet všech Mahlerových symfonických děl a spolupracoval na velkých oslavách narození Gustava Mahlera v roce 1960. Téměř paralelně s Neumannem a Českou filharmonií natáčel v Mnichově v letech 1967–1971 mezinárodní hudební kritikou velmi oceňovaný komplet Mahlerových symfonií s Bavorskými rozhlasovými symfoniky Rafael Kubelík.
Jen neuvěřitelně rozsáhlá studie by mohla zachytit všechna provedení hudby Gustava Mahlera a nahrávky jeho tvorby v celosvětovém měřítku. V jedenadvacátém století není s výjimkou Antarktidy (a i zde zní určitě jeho hudba z nahrávek v některých polárních stanicích) kontinentu, na němž by se v repertoáru symfonických orchestrů pravidelně neobjevovaly skladby Gustava Mahlera. Rovněž lze jen obtížně najít dirigenta, který by ve své kariéře alespoň jednou, ale spíše vícekrát nedirigoval některé dílo Gustava Mahlera. A tak jen s nutným zjednodušením uveďme alespoň některé osobnosti, které se o šíření Mahlerova díla zasloužily. Určitě to byl Mahlerův blízký přítel, věrný vykladač a dirigent jeho díla Bruno Walter (1876–1962). Další velkou dirigentskou postavou a zakladatelem tradice v Concertgebouw Orchestra v Holandsku byl Willem Mengelberg (1871–1951). Na jeho mahlerovství navázal i Bernard Haitink (1929–2021). Mimochodem v roce 1920 se v Amsterdamu konal i jeden z prvních Festivalů Gustava Mahlera. Nezapomenutelným způsobem se zapsal do historie mahlerovské interpretace Leonard Bernstein (1918–1990), který začal v roce 1960 s Filharmonií New York nahrávat první komplet všech Mahlerových symfonií ve zvukovém formátu stereo. Právě on podnítil svými nahrávkami i prováděním Mahlerovy tvorby na zájezdech novou vlnu zájmu o tvorbu Gustava Mahlera v Evropě. Na Bernsteina navazuje v současnosti šéfdirigent San Francisco Symphony Orchestra Michael Tilson Thomas (1944), jehož nahrávky tvorby Gustava Mahlera patří k nejvýznamnějším počinům současnosti a dostávají nejprestižnější ocenění. Michael Tilson Thomas se věnuje, tak jako Leonard Bernstein, i popularizaci díla Gustava Mahlera ve své řadě programů Keeping score. Velmi významným způsobem se do historie šíření Mahlerovy hudby zapojil i dirigent Claudio Abbado (1933–2014) založením Gustav Mahler Jugendorchestra v roce 1986. K legendám patří i mahlerovské nahrávky Sira Georga Soltiho (1912–1997). Provozování a nahrávání díla Gustava Mahlera se věnuje i šéf Berlínských filharmoniků Sir Simon Denis Rattle (1955) a množství dalších světových dirigentů.
prof. PhDr. Jiří Štilec, CSc.
