Grafické listy Evy Činčerové v sobě uzavírají výraz prosté lidské existence v lapidárnosti velké formy, kde portrétem není jen tvář, ale celé tělo. V kontrastu černé a bílé barvy doplněné polotóny vystupuje jakoby sochařsky vymodelovaný obraz ženy na imaginárním pozadí prázdné plochy. Princip soustředěnosti na postavu, nenarušenou žádným přídatným motivem, se tu objevuje v naprosté čistotě výtvarného sdělení a výtvarného řádu.
Eva Činčerová pracuje nejčastěji technikou leptu, metodou přímého rytí obrazu do krytu desky, bez přípravné kresby. Tato přímá rytina v sobě uchovává bezprostřednost zápasu s materiálem a podmiňuje estetickou kvalitu výsledného díla, jež působí svou spontánností bez rafinovanosti a naučené manýry.
Zastavme se u otázky, proč autorka pracuje převážně s nahým člověkem. Netvoří akty pro akty, a ani to nejsou studie nahého těla. Tak jako herec v řecké tragédii a vůbec herec na scéně na sebe soustřeďuje pozornost, tak je tomu i s člověkem – nositelem výrazu a smyslu díla – u Evy Činčerové. To, že používá nahého člověka k vyjádření svých představ či k zachycení existence člověka, znamená pro ni v jistém smyslu abstraktní moment, abstrahující motivaci: člověk je současný a zároveň existuje mimo čas, je reálný a zároveň se stává obecně platným typem. Neurčuje jej ani oděv, ani atribut, ani realita prostředí. Je určen jen sám sebou, svou existencí.
Svou výtvarnou silou, odvahou vidění a expresivní přesvědčivostí, monumentalitou výrazu a vnitřní pravdou jsou listy Evy Činčerové mimořádné nejen v naší grafice, ale vůbec i v širším rozmezí celé grafické tvorby.
PhDr. Jiří Mašín
