Gustav Mahler je v hudební literatuře označován za představitele pozdního romantismu a za velkého symfonika přelomu devatenáctého a dvacátého století, který otevřel pomyslnou bránu do dvacátého století. Těžištěm jeho díla je devět dokončených symfonií, vokálně symfonická skladba Píseň o zemi a několik písňových cyklů. Ač se věnoval celý svůj život dirigování především operního repetoáru, nikdy operní dílo (s výjimkou nedochovaných mladistvých pokusů) nenapsal.
Skladby Gustava Mahlera
S tvorbou začal Gustav Mahler již v útlém věku. Zřejmě v roce 1866 vytvořil Polku pro klavír jako „zakázku“ pro svou matku a píseň Turkové mají krásné dcery (Die Türken haben schöne Töchter) jako „zakázku“ pro svého otce. V létě roku 1875 v Jihlavě vznikl nápad napsat operu Arnošt, vévoda Švábský (Herzog Ernst von Schwaben) na text spolužáka Josefa Steinera. Krátce před vznikem díla zemřel bratr Gustava Mahlera, Ernst - je tedy možné, že výběr látky na něj odkazuje. Druhou nedochovanou operou byli Argonauti (Die Argonauten 1877–78) na text Gustava Mahlera a Josefa Steinera podle Franze Grillparzera. Nedokončená a nedochovaná zůstala i opera Krakonoš (Rübezahl 1879–1883).
V roce 1876 vyhrál Gustav Mahler 1. cenu v oboru komponování na Vídeňské konzervatoři za první větu klavírního kvartetu. Mohlo by se jednat o Klavírní kvartet a moll, který vznikl ve Vídni roku 1876. Toto dílo pak zřejmě uvedl i na koncertě v Jihlavě 12. září 1876. Na úspěšném koncertě v Jihlavě 31. července 1876 uvedl další své dílo, Sonátu pro violu a klavír.
Symfonie
Symfonie č. 1 D dur (Symphonie Nr. 1 D-Dur „Titan“, 1888) pro velký orchestr
Mahler sám dal opeře přízvisko „Titán“, později od něj ustoupil. Název „Titán“ by se mohl vztahovat k románu Jeana Paula, nebylo to ale s určitostí prokázáno.
První uvedení: Budapešť, 20. listopadu 1889, pod vedením autora.
Symfonie č. 2 c moll (Symphonie Nr. 2 c-Moll „Die Auferstehung“, 1894) pro sopránové a altové sólo a smíšený sbor
Text: Ludwig Achim von Arnim a Clemens Brentano „Urlicht“; ze sbírky Chlapcův kouzelný roh; Friedrich Klopstock „Die Auferstehung“, v přepracování Gustava Mahlera.
První uvedení: Berlín, 13. prosince 1895, pod vedením autora.
Symfonie č. 3 d moll (Symphonie Nr. 3 d-Moll „Ein Sommermittagsttraum“, 1896) s altovým sólem, ženským a dětským sborem
Text: Friedrich Nietzsche, mezi jinými kniha Tak pravil Zarathustra – Kniha pro všechny a pro nikoho; Ludwig Achim von Armin a Clemens Brentano ze sbírky Chlapcův kouzelný roh.
První uvedení: Krefeld, 9. června 1902, pod vedením autora.
Symfonie č. 4 G dur (Symphonie Nr. 4 G-Dur, 1900) se sopránovým sólem
Text: Ludwig Achim von Armin a Clemens Brentano ze sbírky Chlapcův kouzelný roh.
První uvedení: Mnichov, 25. listopadu 1901 pod vedením autora.
Symfonie č. 5 cis moll (Symphonie Nr. 5 cis-Moll, 1902) pro velký orchestr
První uvedení: Kolín nad Rýnem, 18. října 1904, pod vedením autora.
Symfonie č. 6 a moll (Symphonie Nr. 6 a-Moll „Die Tragische“, 1904) pro velký orchestr
První uvedení: Essen, 27. května 1906, pod vedením autora.
Symfonie č. 7 e moll (Symphonie Nr. 7 e-Moll, 1905) pro velký orchestr
První uvedení: Praha, 19. září 1908, pod vedením autora
V roce 1908 se v Praze od května do září konala Jubilejní výstava pražské obchodní a průmyslové komory, která oslavovala 60 let vlády Františka Josefa I. V souvislosti s Jubilejní výstavou navštívil Mahler Prahu již v květnu 1908, kdy dirigoval 23. května první filharmonický koncert Výstavního orchestru. Podle všech dosavadních údajů z literatury i podle dochované korespondence zřejmě právě zde po tomto koncertu 23. května vznikla i myšlenka uvést na posledním filharmonickém koncertu Jubilejní výstavy světovou premiéru Sedmé symfonie. Jistě zde sehrály roli dvě skutečnosti. Na prvním místě to musela být spokojenost autora a zároveň dirigenta se zdejším orchestrem a zároveň prestiž celé Jubilejní výstavy v Praze. Symfonie zazněla v premiéře v sobotu 19. září v 19 hodin. Praha, Jubilejní výstava a Česká filharmonie jako součást Výstavního orchestru se tak zapsaly do hudební historie. (In: ŠTILEC, J.: Světová premiéra Sedmé symfonie Gustava Mahlera. Rudolfinum Revue VIII/1 2008/2009).
Symfonie č. 8 Es dur (Symphonie Nr. 8 Es-Dur, 1906) pro tři sopránová a dvě altová sóla, tenorové, barytonové a basové sólo, chlapecký sbor, dva smíšené sbory a velký orchestr.
Text: Část I: Rabanus Mauru Magnetintius, Hymnus Veni creator spiritus. Část II: Johann Wolfgang Goethe, Faust, druhý díl tragédie.
První uvedení: Mnichov, 12. září 1910 pod vedením autora.
Symfonie má přízvisko „Symfonie tisíců“, které ale nepochází od Mahlera. Toto označení dostala symfonie od pořadatele koncertu Emila Gutmana, protože k provedení je třeba velkého počtu hudebníků. Symfonii věnoval Mahler své ženě Almě Mahlerové. První uvedení symfonie, stejně jako uvedení v dalších dnech, byla velmi úspěšné. Symfonie č. 8 je také poslední symfonií, kterou Mahler uvedl za svého života.
Píseň o zemi (Das Lied von der Erde, 1908). Symfonie pro tenor a alt (nebo baryton) a velký orchestr.
Text: Hans Bethge – Čínská flétna, přebásněná čínská poezie.
První uvedení: Mnichov, 20. listopadu 1911, pod vedením Bruno Waltera.
Symfonie č. 9 D dur (Symphonie Nr. 9 D-dur, 1909) pro velký orchestr
První uvedení: Vídeň, 26. června 1912, pod vedením Bruno Waltera.
Symfonie č. 10 Fis dur (Symphonie Nr. 10 Fis-dur, 1910) zůstala nedokončená.
Uvedena byla první věta Adagio a třetí věta Purgatorio: Vídeň, 12. října 1912 pod vedením Franze Schalka.
Kantáta
Píseň žalobná („Das klagende Lied“, 1880, přepracována 1893 a 1898) pro sopránové, altové a tenorové sólo, smíšený sbor a orchestr.
Text Gustava Mahlera vychází z pohádky „Píseň žalobná“ od Ludwiga Bechsteina.
První uvedení: Vídeň, 17. února 1901 (v přepracované verzi bez první části) pod vedením autora.
Písně s doprovodem klavíru nebo orchestru
Tři písně pro tenor a klavír (Drei Lieder für Tenorstimme und Klavier, 1880).
Text: Gustav Mahler
Pět písní a zpěvů pro zpěv a klavír (Fünf Lieder und Gesänge für eine Singstimme und Klavier, 1880-1887).
Text: Richard Leander, Gustav Mahler, Tirso de Molina.
Písně potulného tovaryše pro zpěv a klavír resp. zpěv a orchestr (Lieder eines fahrenden Gesellen für Singstimme und Klavier, 1883–1885, beziehungsweise Singstimme und Orchester,1893–1896).
Text: Gustav Mahler
Devět písní a zpěvů na texty ze sbírky Chlapcův kouzelný roh od Clemense Brentana a Achima von Armina pro zpěv a klavír (Neun Lieder und Gesänge aus Des Knaben Wunderhorn nach Texten aus der gleichnamigen Gedichtsammlung von Clemens Brentano und Achim von Arnim für Singstimme und Klavier 1887-1890)
Patnáct písní, humoresek a balad na texty ze sbírky Chlapcův kouzelný roh od Clemense Brentana a Achima von Armina pro zpěv a orchestr resp. klavír (Fünfzehn Lieder, Humoresken und Balladen aus Des Knaben Wunderhorn nach Texten aus der gleichnamigen Gedichtsammlung von Clemens Brentano und Achim von Arnim mit Orchester- bzw. Klavierbegleitung, 1892 – 1898).
Písně na texty Friedricha Rückerta (Rückert-Lieder,1901/02).
Pět písní, z toho čtyři vedle verze pro klavír i ve verzi pro orchestr od autora.
Písně o mrtvých dětech (Kindertotenlieder, 1901-1904). Pět písní pro mezzosoprán/baryton a orchestr.
Existuje i verze pro zpěv a klavír. Text: Friedrich Rückert
